Vděčnost

Zdravím vás,
o vděčnosti jste už určitě slyšeli. Kdo by z nás nepoužil větu : 'Jsem ti nesmírně vděčná/ý.' Vděčnost je v našem životě hodně důležitá. Ale málo kdo z nás je vděčný každý den. 

Schválně kdo je vděčný, že svítí sluníčko, že jsou 4 roční období, že žije v bezpečné zemi, že je zdravý, za každé ráno, za každý večer, že má rodinu, děti, atd. 

Mě to trvalo dlouho než jsem k tomu dospěla. Měla jsem různá psychická období (puberta, moc emocionální, vliv okolí, vše jsem si brala k srdci) ono po porodu jsem měla deprese, typu že nic nestíhám, že mám nepořádek a vím že dost maminek má úplně jiné deprese vážnějšího rázu. Tohle všechno se ve mě pralo a přiznám se, že když si vybavím co všechno jsem kdysi udělala tak to bylo opravdu hrozné chování. Neříkám, že teď jsem dospělá, ale přijala jsem se a to už je takový větší krůček k dospělosti.

Vděčnost se nedá koupit, vděčnost musíte mít v sobě. Pokud chcete být vděční nemůžete být vděční jen na povrch, ale i v srdci.

Když to vezmu do reálné podoby. My si stěžujeme na kdeco. Je sníh? Kdy už konečně roztaje? Není sníh? Škoda, že v zimě sníh není. Sluníčko svítí moc nebo málo. Je velké teplo nebo zase velká zima. A mohla bych pokračovat donekonečna. 

Lidé se diví proč se některým daří a některým ne. Odpověď není úplně jasná, některým se daří, někteří jsou vděční a šikovní a jiní v tom umí chodit. Zatímco tzv. chudá sféra (chudá myšlenkami) si čím dál tím více stěžuje a daří se jim hůř.

Buďte vděční za peníze, které máte, buďte rádi že aspoň něco máte a zkuste se zamyslet nad svými výdaji, možná najdete věci, které nemusíte nutně kupovat.

Ale vděčnost není jen o penězích. Vděčnost by jsme měli mít po celý den a po celý život. Jako příklad mě napadl svět věřících v Boha, děkují v modlitbách, při jídle, při potížích a jejich málo. Já jsem vděčná, že mám věřící kamarádky, které do mého života vlévají pozitivní myšlení a pochopení, i když já sama v Boha nevěřím. 

Vyrůstala jsem v hodně pesimistické rodině, smůla se na ně lepila a na nikom nenechali niť suchou, jak se říká. Stěžovali si snad v každé větě a záviděli těm, kdo byl jen trochu úspěšnější a dařilo se mu. Moje pozitivní myšlení častokrát naráželo na jejich představy o hrozném životě. 

Když jsem se odstěhovala přáli mi taky ať se mi v životě stane něco co mě položí na kolena. Jsem ráda, že s nimi nejsem v kontaktu, protože se mi v životě daří a i když svět není růžový a někdy máme překážky, beru si z toho jen to dobré a ponaučení. Jdu dál a žiju si svůj vysněný život a jde to. Když něco doopravdy chcete, věřím v sílu myšlenek to co si přejete se vám vyplní, to co dáváte se vám vrátí. Ať už v tom dobrém nebo zlém. 

Jak to máte vy jste spíše optimisté nebo pesimisté?

V příštím článku plánuji sepsat knihy, filmy a videa, která jsou o osobním rozvoji.

Mějte se krásně a usmívejte se

Paulie